Co dělat při bolesti? Jak se jí zbavit? Odpočívat, vztekat se na ni, utápět se v sebelítosti, snažit se bolest přijmout nebo propustit, nebo si vzít prášek a doufat, že zabere? Dá se s ní vůbec bojovat? Měla jsem na pokusy celé měsíce. Měsíce soužití s intenzivní neutichající bolestí. Takovou, při níž řvete jak raněné zvíře, přestože máte koňské dávky morfinu. Později jen skučíte a pevně doufáte, že jednoho dne vás nebude bolet sedm částí těla naráz, ale třeba jenom dvě. Nebo jedna. Panejo, to bude krása! Přečtěte si, co jsem si z boje s bolestí odnesla. Budu ráda, když se necháte inspirovat.

Ocitla jsem se uprostřed bolesti, o níž jsem ani netušila, že může existovat. Neutuchající, příšerná bolest, která tělo naprosto ohromí. Prožila jsem s ní několik týdnů. Někdy jsem hlasitě řvala tak, že nemocniční personál na chodbě raději zrychloval krok. Jindy jsem jen bez přestání brečela. A neustále přitom doufala, že najdu způsob, jak se z ní nezbláznit a jak z tohohle pekla vylézt. Moje krev se kvůli akutní leukemii chovala naprosto nepředvídatelně, imunitu jsem neměla žádnou. Plíce a ledviny kolabovaly. Z intenzivní chemoterapie jsem měla černé boláky na sliznicích, od nosu a pusy, až kam si jen chcete představit. Naštíplá žebra a odumírající černající prsty na nohou, u nichž jsem měla pocit, že je někdo polil benzinem a bez přestání hoří. A hodně dalšího jsem ještě zapomněla, říkají mí přátelé zpětně.

Lékaři se mi snažili ulevit různými kombinacemi léků. Ale ani hraniční dávky morfinu a fentanylu bolest umlčet nedokázaly. Někdy ji jemně zmírnily. Z desetibodové stupnice bolest občas sešplhala k šestce. Jinak jsem lékařům vždy hlásila devítku. S tím, že desítku nechávám pro středověká mučení.

Je lepší bolest přijmout, nebo propustit?

Takovouto bolest silou nepřeperete. A, očividně, odolává i utišujícím lékům. Zkusila jsem ji proto zdolat myslí. Vědomě jsem ji několik dní uvolňovala, pouštěla, propouštěla ze svého těla. Nepomáhalo.

Pak mi kdosi poradil, že ji musím přijmout. Přijala jsem ji tedy, povídala jsem si s ní a doufala, že bude-li se, mrcha, cítit přijatá, pomalu odezní. A, překvápko, stále se mě držela.

Nakonec jsem kapitulovala. Neměla jsem už víc sil s ní bojovat. Dobře, buď si tu. Holt jsme tady teď spolu. Já přežiju tuhle minutu, přestože trvá věčnost. A po ní se budu všemožně snažit, abych přežila tu následující. Prostě tady spolu budeme, každou vteřinu, každou minutu. A nebudu řešit, co bude v budoucnu. To bylo v té chvíli jediné řešení, které mě neházelo do zoufalství a bezmoci. Byly jsme tam spolu a přijala jsem to jako fakt. Fakt, který platí v tuto minutu. A nechám se tou další minutou překvapit, jestli to bude stejné, nebo ne.

Posléze jsem pochopila, že právě tohle bylo to úplné přijetí. To, o které jsem se předtím snažila, ale místo toho jsem malovala bolesti med kolem huby, tvářila jakože best friend ever, ale přitom jsem pořád stranou pokukovala, jestli už potvora odchází.

Já jsem větší!

Pomohlo mi také uvědomit si, že bolest, stejně jako můj strach, nejsou já. Nejsou mnou. Neurčují, kdo jsem, ani mě nepřevyšují. Jsou možná teď mojí součástí. Ale já jsem větší! Slyšíte? Já jsem víc než tahle bolest, jakkoliv veliká je. Můžu ji sbalit do kuličky, hodit do tašky a nést s sebou, vláčet na zádech,… můžu s ní v duchu udělat cokoliv, abych si uvědomila, že JÁ jsem větší! Nedokážu ji teď ještě odhodit nebo nechat za sebou. Ale už si umím představit, že můj život je víc než ona. Mám spoustu dalších aspektů, částí, kousků těla, myšlenek. Bolest není celá já.

Tohle uvědomění mi umožnilo alespoň na chvíli odsunout z mysli šedivý mrak, kterým mne bolest zalehla na většinu dne. Představovalo slabý náznak, světýlko, že existuje i něco jiného než ta bolest. A z těchto kraťoučkých chvilek jsem nakonec vykřesala víc a víc. Naučila jsem se, jak právě tyhle okamžiky využít pro zásadní zlepšení svých pocitů i zmírnění strachu.

Vláčela jsem svoji bolest s sebou ještě tři měsíce. Tři měsíce jsou dlouhá doba na pokusy, jak život s bolestí zvládnout.

Přečtěte si, na co jsem díky pokusům na sobě přišla. Podívejte se na tipy, jak si ulevit od bolesti.