Loading color scheme
Neuveritelne intenzivni a velmi obohacujici...cte se jednim dechem... Kniha vas donuti zrekapitulovat i svuj zivot... na chvili se zastavit a zamyslet se nad tim, zda tu neplytvate drahocenym casem na veci, ktere nedavaji smysl...
Za soumraku jsem si sedla s tvou knihou a nemohla jsem se odtrhnout. Četla jsem ji skoro bez dechu. Neuvěřitelně to mnou rezonuje. A hned ji objednávám i pro své děti a snachy. Je důležité, aby si ji přečetli, ale tu moji vlastně nechci nikomu půjčovat.
Po přečtení se krásně srovnají priority v životě. Člověk si snáz uvědomí, co je důležité a co ne. Jak důležité je nevzdávat se, i když je situace opravdu vážná.
Při čtení jsem se chytala drobností, kdy problesklo, že i v těch nejhorších chvílích v tobě pořád ještě byla... nevím… radost? Vtip?
Z textu knihy čiší ryzí strach a bolest tak autenticky, že nelze pochybovat o významu cesty, kterou Marta za tak krátkou dobu prošla. V hlavě vám ale zůstane palčivá otázka, jestli tenhle strastiplný způsob je jediná možnost, jak posunout své vlastní JÁ a začít respektovat své tělo a sama sebe.
Působivý příběh, který nás učí, jak se vyrovnávat s výzvami a jak hledat sílu v nejtěžších chvílích. Doporučuji ji všem, kdo hledají inspiraci a motivaci k pozitivní změně v životě.
Nevím, zda o knížce na takové téma smím říct, že je krásná. Ale četla jsem ji jedním dechem.
Když se mi něco nechce dělat a říkám si, že MUSÍM, vzpomenu si na historku z knížky, nad kterou se vždycky směju. Nebudu ji čtenáři prozrazovat. Ale je krásné si slovo MUSÍM nahradit slovem MŮŽU. Člověk hned ucítí pokoru a vděk, život je hned zas veselejší.
Do knihy se mi nechtělo. Bála jsem se, že bude náročná a zanechá ve mně hrůzu a strach. Dlouho jsem ale nevydržela a knížku otevřela. Už jsem se od čtení neodtrhla, přečetla jsem ji jedním dechem. Knihu by si měl přečíst snad každý, kdo se na své cestě trochu ztratil.
Pravdivý příběh, který chytne za srdce. Díky němu si uvědomíte, že vše, co máte v životě, není samozřejmost. Příběh, při kterém vám naskakuje husí kůže. Příběh o neskutečné ženě bojovnici. Děkuji vesmíru za příběh se šťastným koncem.
Čtu knihu jedním dechem a nepřestávám vycházet z údivu nad lidskou odvahou.
Tvá kniha je Krásná a Opravdová, jako Ty. Děkuji Ti za ni. Její poselství si budu připomínat tak dlouho, dokud ho nebudu umět sama přirozeně žít. Ať si Tvá kniha najde cestu ke všem, kdo jej potřebují poznat.
Tak moc to se mnou souzní! Procházím si s textem tolika emocemi, je to úžasný mazec! A převládá nadšení a obdiv, co člověk dokáže.
Chci napsat velké poděkování za sdílení tohoto příběhu. Při četbě jsem mnohokrát cítila, jak to ke mně hovoří.
Nemohla jsem se od toho odtrhnout! Napadá mě tolik lidí, kterým koupím výtisk! Navíc si myslím, že nemocniční personál by to měl mít jako povinnou četbu.
Právě jsem dočetla tenhle úžasný deník! Je neuvěřitelné, jakou sílu může mít příběh napsaný do knihy. Jsem plná dojmů, brečela jsem a prožívala.
Marti, objevila jsi Tajemství. Jak sama v knize říkáš – čím hůř jsme na tom s Láskou, tím víc bolesti je k jejímu nalezení potřeba.
Kniha mne naprosto strhla a každičký den jsem prožívala s autorkou, fandila jí, přála si, ať už je dobře. Úplně jsem se ocitla v tom pokoji. Tato kniha má velmi silné poselství pro mnoho lidí. Obzvlášť v dnešní době. Přináší uvědomění si své hodnoty, ocenění sebe sama a spousty dalšího.
Kniha dnes dorazila a já řvu už od prvních stránek. Některé pocity znám bohužel dost důvěrně, v některých pasážích jsem se našla úplně. Nevím, zda o knížce na takové téma můžu říct, že je krásná. Ale četla jsem ji jedním dechem.
Děkuji Martě za příběh plný naděje a lásky k životu. Před časem jsem prožila temnotu, znovuzrození, zázrak. Netušila jsem, že zázrak plný kouzel mohu prožít znovu.
Moje bránice a břišní svaly ti děkují! Trpaslík a klouzající čepice mě rozesmály k slzám.
Neuvěřitelně inspirativní a dojemný příběh o síle lidské vůle a víry. Deníkový záznam se snaží popsat nejen čím autorka prošla, ale také se zamýšlí nad silou lidského ducha a vnitřního spojení s ním.
Dlouho jsem se zastavila u okamžiku, kdy autorku "pohladila" smrt. Lidé říkají nejčastěji, že na ně sáhla smrt, vždycky je to negativní, ale nikdy jsem neslyšela, že by někoho pohladila. V tu chvíli člověku nepřipadá tak hrozná a snad - pokud toho budu schopna - si na tuhle větu vzpomenu až někdy ... doufám že za dlouho .... přijde pohladit mne...