Autorku znám asi patnáct let a vím, že od dětství toužila napsat knihu. Každý, kdo Martu zná, by určitě čekal nějakou rozesmátou a zábavnou knížku ze života, plnou vtipných historek. Nakonec je její kniha psaná jako deník z nemocnice. Není to ale obyčejný deník.

Řekla bych, že by to mohl být spíše praktický návod jak se chovat a co dělat, když po něčem hodně toužíme a něco hodně chceme. Tady to přání bylo jedno jediné…snad to nejdůležitější…žít, přežít…být zase zdravá.