Pocit, že nic nestíhám
Mám nekonečně mnoho času. Vnímám, jak se můj čas dokáže zastavit, když se na něj soustředím. I jak je nekonečný. Můžu cítit, jak je nekonečný, kdykoliv to budu chtít.
A vím, že jen já jsem zodpovědná za to, jak svůj čas strávím. Můžu cokoliv. Dovoluji si cokoliv. Mám nekonečně možností a chci být vybíravá. Chci pro sebe jen to nejlepší. Užívám si svůj čas po svém a je to tak v naprostém pořádku. A je také v pořádku, když změním názor, nebo když zjistím, že dělám něco, čemu svůj čas věnovat nechci. Možná se vždy netrefím na první pokus. Ale nikdo to po mě nechce. Jsem ráda, že už vnímám a že si všímám, které činnosti mi dělají dobře a podporují moji vnitřní harmonii. A ty, které se mnou neladí, ráda nechám za sebou. Moje pohoda, štěstí a spokojenost jsou pro mě nejdůležitější. Jsou dokonce důležitější než pocity mých blízkých. Vím, že jsem byla vychovaná jinak. Ale teď už znám svoji hodnotu. A cítím, že musím a chci být sama pro sebe na prvním místě. A můžu to dělat v každém z těch nekonečně okamžiků, které mám před sebou. A je v pořádku začít pomalu, nemusím změnit všechny hned. Už teď cítím, jak se to mění a moje budoucnost je plná harmonie, radosti, lásky, štěstí a zdraví. Vlastně je moje budoucnost přesně taková, jak jsem si ji vždycky v hloubi duše představovala, že má vypadat. Jsem za to nesmírně vděčná. Už teď cítím, jak je mi v tom krásně. A jsem za to mé budoucí Já moc šťastná, moc mu to přeju.
Vychutnávám si každý okamžik. I tento, co je teď. Jsem vděčná, že jich tolik mám a že mi vlastně nic nechybí. Protože pokud mi něco chybělo v minulosti, mám úplně svobodnou volbu to v budoucnosti změnit. Je to jen můj život